Nervózní šéf sleduje hodinky...
Už nevěří, že jeho nejlepší pracovník dorazí včas,aby dokončil jednu důležitou prezentaci, nutnou pro schůzi, která za chvíli začne. Rozhodne se zavolat svému zaměstnanci domů…
"Ahoj..." – ozve se hlas dítěte,které skoro šeptá.
"Ahoj. Je táta doma?"
“Je...” zašeptá.
“Můžu s ním mluvit?”
“Ne...” odpoví dítě potichu.
Napůl naštvaný šéf zkouší ještě jednou:
“A tvoje matka, je tam?”
”Je.”
”Mohla by ona se mnou mluvit?
“Ne. Nemá čas.”
”A někdo jiný tam je?”
“Ano...” šeptá.
”Kdo?”
“Policajt.”
Trochu překvapený, pokračuje:
“A ten tam dělá co?”
“Mluví s mým tátou, mámou a hasičem.”
Poslouchajíc velký zmatek na druhé straně telefonu, šéf se vystrašeně ptá:
”Co je to za zvuk?
“Vrtulník.”
“Vrtulník!?”
”Ano.”
¿¿¿Co se tam děje???
A ten dětský, napul vysmátý hlas odpoví:
“Oni mě hledají...”
